Pondělí 8.11.2021
v kuchyni
ticho
U diáře vedle knihy stojí martini sklenička s martini. Míchala jsem ho sama. S mou sadou, s alkoholem a se vším, co jsem si pořídila, snad intuice, že do restaurací chodit už nebudu. A je to tak. Se vším tím opatřením je lepší zůstat doma a rozbít provizorní stanový bar.
To ale není jediný, co dělám, když nešiju. Tohle je totiž první článek (z mnoha) o něčem jiném. Život je určen začátkem a koncem a já jsem si do toho mezi tím vměstnala docela dost zálib, koníčků, fascinací a poznatků, že mít jen šití by bylo ne smutné, ale nehodnotné v tom širším, životním pojetí.
Radost a naplnění mi třeba konkrétně v tuto dobu dělají věci na stole. Nevím, co na stole obvykle máte vy, drazí, to mi klidně napište do komentářů, já tu mám momentálně pár věcí, které stojí za zmínku.
A ještě drobná poznámka – cokoliv budu psát, o čemkoliv budu psát a nebude to opatřeno odkazem, není žádným způsobem jak to říct. Prostě je to moje vlastní zkušenost, můj vlastní soukromý zaplacený nákup a podobně. Ano, doba je taková, že za kazdým označením hledáme symbol placené spolupráce nebo něco takovýho, ale tohle se tu dít nebude. Pokud cokoliv bude na domluvě, bude to tu napsáno. Tak.
Jako první určitě musím zmínit svůj nejvíc nejlepčí diář na letošek a až si vyberu nový, tak i na další rok – Mocer. Blbej název. Tenkrát sem si to myslela. Je to neženské, tvrdé slovo s r, což ve mně vyvolává vibrace vnitřních orgánů. Jano! je to R!!! To má rezonovat a vibrovat. Ale jak jsem klikala stránkou, najednou to dávalo smysl. Je to složenina. Moje cesta rokem. A bylo. Je našlapanej, vymazlenej, ale tak, že si ho domazlíte ještě během roku. My ženy jsme cyklické bytosti. A protože se stále motáme v kruhu, je v Moceru půlkruh (jak chceš taky narvat kruh na obdélníkovou stánku, že jo :D) pro sledování toho, jak se cítím, co mám za fázi a to mi věřte, to chcete vědět. Doma to chtějí vědět, v práci nechtějí vědět, že máš zrovna své dny (ano, asi to (tajně) čtou i chlapi tak jim tu přece nenapálím názvy jako menstruace, krámy, dny, kdy mi krvácí celé tělo, hlavně ta krev no, to je asi ten důvod, proč to dost lidí, fakt dost lidí tabuizuje) ale v práci chtějí vědět, kdy máš ten super týden, kdy jedeš jak tryskomyš a zvládneš 2x víc věcí a navíc správně. Doma bude děti zajímat ten kreativní týden, kdy stavíte bunkry,lítáte s polštářema a trefíte kde co no a manžela, přítele, přítelkyni, ženu,milence, ctitele a dpďáka, ppláka a pošťáka i zasilkovňáka bude zajímat ten týden, kdy cítíte, že chcete být sexy. Odložíte ten o tři čísla větší vytahanej svetr nevzhledné univerzální barvy a hodíte na sebe ano, jo, přesně ten svetr, co je vám tak akorát na tělo, že musíte vypnout hrudník i se vším, co je na něm. Tenhle týden mají rádi všichni. A vás osobně by pak měl zajímat ten meditativní týden. Ten týden, kdy jste sama na sedačce s knihou a kafem a chipsama a pendrekama a čajem a citronovou babetkou a párkem v rohlíku a kimchi a těma karamelkama a černejma olivama. A v tomhle bodě bych doporučila to brát jak to je. Je to moc důležitej týden. Povídat si se sebou. Prostě si koupit tu další knihu, sníst tu sklenici slanýho karamelu, brečet u čehokoliv, co vám uvolní ty přeplněný slzný váčky. Brečet u LÁSKY NEBESKÝ, brečet u filmů s Julii Roberts, ta mě dostává ta holka.
Takže tohle dělá jeden diář. Potom tu mám dva pořadače samolepek. Pak tu mám (a tady by mi fakt měli něco poslat, protože od nich mám snad všechno :D) Kreativ. Ne jeden. Ne dva. Mám tu všechno, co se do konce roku dá koupit. Natočila jsem unboxing, ale ještě jsem ho nikam nedala. Mám tu bločky od Love&Story s dýněma, mám tu checklist od Ely Akvarely a mám tu neuklizený Dobble, flašku od piva (ale tak jako! Říkala sem ti, že tu fakt nesnáším ty tvoje důkazy pivního nadšení). Pracovní objednávkový diář Filofax a pak jeden diář, co se tu válel a ani nemá značku, označení, jen má asi 20 řádků k jednomu dni a to se hodí.
Pak tu mám studený kafe v hrníčku od Svět malých radostí. Spíš teda od Hanky. Seznámily jsme se na Mintu a já od ní mám dva hrníčky. Jeden ideál na jedno kafe, který jsem schopná vypít teplý (dneska píšu, tak je jasný, že je studený) ale jinak to zvládám. A druhej tak malinkej na mini kafíčko nebo pro děti 🙂
A ještě tu na mě hází modrý oko disk, kterej mám od muže, protože telefon nestíhá. Mám tam 12.290 fotek, 587 videí, 2799 snímků obrazovky, 43 oblíbených fotek. A z toho všeho je minimálně půlka fotek a videí o šití, oblečení, inspirace a tak. Není to udržitelný. Asi ale nejsem schopná si sednout k noťasu a ukládat to sem. Radši si sednu večer na sedačku a ťukám do mobilu. Někdy ne jen večer. A pak mají děti pocit, že koukat do telefonu, když jsme všichni spolu na sedačce a koukáme na Maxe z Tajný život mazlíčků jako normální stav. A tak to právě nechci.
A už jen v takové zkratce a oklikou ještě o tom, co ráda dělám, protože šití je šití, ale někdo ty knihy číst musí. No jo. Před šitím se naše jedna ikeácká knihovna chlubila plností. Ale plností knih ne plností látek, jak se později stalo. Co teď čtu? Lži na pohovce. Je to o prychoanalyticích. Psychologie je moje oblíbená věda. Předtím to byla Švadlenka z Paříže. To bylo maso. U toho jsem trošku slzela. A téměř nedýchala. Krásnej příběh. A taky Panský dům. Ten mě lapil. Je to ale trilogie a pak jsou další, jako Venkovské sídlo a nějaká Cukrárna…Děkuji za dlouhé zimní večery.
Taky ráda peču. Teď v pátek to byl mrkvový dort. A teď bych si dala Krtka na plechu. Je to verze Krtkova dortu, ale je to recept, co si normálně vyrobíte doma, ne že jen vysypete výmysl doktora Oetkera.Je to vůbec doktor? Čeho je doktor? Pudinků? Musím se tomu podívat na kloub.
Taky bych se ráda naučila krasopsát. Sleduju plno insta designerů v oblasti psaní a akvarelu, ale protože jsem pořád spíš na ten Facebook nebo Instagram, sleduji Psaní je hraní. Ale ta Terezka mi pořád dělá naschvály. Kdykoliv vypíše termín kurzů poblíž, jako třeba Brno, Olomouc…Tak jsem prostě někde úplně jinde. Na nějaké své akci. Takže budu doufat, že Ježíšek lítá kolem a dostanu třeba aspoň písanku a videolekce. Potom je to vaření. V takovým to správným punkovým provedení. Recepty jsou fajn návody, ale já jedu jinou ligu. Už jsem viděla dost pořadů o vaření na to, abych znala zákonitosti a fígle, ale vlastní kombinační proces je moje dílo. Takže jsou to třeba věci jako domácí zelenina se skleněnými nudlemi, květákový krém s curry,anglická omáčka (je to vlastně španělskej ptáček, ale v omáčce), jasmínová rýže a maso na divoko (tak říkám každý masový směsi, která vznikne z toho, co doma je). A tady jsem našla u nezmarky, že to dělá jinak. Dá na linku to, co by se už mělo upotřebit, aby se to nevyhodilo a z toho je oběd. Fikaný, mazaný a tak jednoduchý.
Na závěr jen doporučení – fakt hodina denně tomu, co děláte rádi. Je to potřeba. Věnujte ji sobě, věnujte ji dětem věnujte i hodinu prostoru partnerovi, manželovi…Ať každý za ten den dělá i to, co ho baví. Neustálé povinnosti nepřináší štěstí do každého dne. Přinesme si ho tam sami, vždyt kdo jiný vlastně může za naše štěstí? Já to teda řeknu, ale nedělejte, že to nevíte sami. No vy sami to jste. A já jsem šťastná, že tohle můžu psát, že to čtete a že …tyjo 40? To už musím pro Neviňátko do školky. Takže buďtě šťastní jako to takhle při zataženým pondělí jde.
Jana