Těší mě, Jana Adamová. Je mi 28, jsem vdaná, s mým mužem Kájou máme dvě děti, jeden dům a moře lásky. Bydleli jsme v bytě. Náhoda tomu chtěla, že jsme našli dům. Teď z něho tvoříme domov pro celou rodinu.

V tomto domě je jedna místnost jen pro mě. Je to moje oáza klidu i nervů. Je to moje dílna, ateliér, pracovna, balírna, tvůrčí místo, kde jsem to, co jsem. Jsem kreativní duše. Pohlcena světem barev, tvarů, kombinací, extrémy, nápady a všechno tohle, když do sebe zapadne, dá vzniknout originálnímu kousku, který máš jen Ty!

Cesta k šicímu stroji u mě ale nevedla přes designovou školu, krejčovství nebo oděvní a návrhářskou školu. Vyšla jsem z jednoho kurzu a byla jsem lapena.

Jak ale, pořád se ptám. Sebe i doma. Protože jsem spíš vedená jako nemehlo. Tohle vyliješ, tohle vysypeš, tohle zapomeneš….Prostě je to takový ideální prostředí pro to nevěřit své mysli a svým očím. Tenhle obrázek je děsnej. Máš tam jen modrou a fialovou. To je za 5. Není to váza. Za 4. Pančelka ve škole na základce, druhý stupeň. 

Takže, jak daleko jsem jen od tvoření mohla být, tak daleko jsem byla. Hltala jsem tedy tvorbu jiných lidí. Četla jsem.

Dáme střih a jsme v bytě, jsem těhotná, čeká nás druhé mimčo. Zase kluk. Jupííí.

Objevím kurz šití pro úplný začátečníky. Já? Jít na kurz? Šití? Vždyť si přišiješ prsty. Jako bych to slyšela, co by mi na to řekli doma. Jenže jsem vdaná. Se synem tvoříme, malujeme, patláme se v barvách. a mě to baví. Tak se přihlásím. Do porodu je to hotový.

Vycházím z poslední hodiny. A je to. Konec kurzu. Já mám doma stroj, komínek látek z akce a co teď? První až páté tepláčky byly rozcvička. Sukně pro kamarádku a dceru. A pak ten nápad pro celou rodinu a stejná látka. A pak jsem si vymyslela název. Mám dvě děti a chtěla jsem nějaký protiklad, něco, co jsme všichni, co máme každý v sobě. A co jsme? Hodní? Zlí? Kulový!! Jsme lumpíci i neviňátka. A proto se pak dějí věci.

Kterou stránku necháváš teď promlouvat?

Facebooková stránka je hotová a přichází první objednávky od kamarádů. Pak od cizího člověka. A jsem chycená. Pocit práce, kterou chce zaplatit někdo, kdo mě nezná. A už to jelo. A co si budem, je to síla.

Můj příběh je o mě, takže i o Tobě. Nejsem vyučená. Naučím se to, co zrovna cítím, že chci umět. Jsem stále v procesu inspirace, a ta se přetváří. Když nemůžu spát nebo se chci uklidnit, vybavím si sklad látek a teď kombinuji. A pro sebe, pro děti, prostě pro všechny.

Už jsem nechtěla potkat na oslavě známých paní, co má ty stejné šaty. Byla jsem to pak já, kdo kopíruje. A tak jsem pro sebe chtěla ušít originál, který bude vidět. Půjde poznat, proč ho nosím a že jsem to udělala já osobně. A nebo nám všem na dovolenou udělám stejná trička, kdybychom se ztratili třeba na pláži, tak podle barvy se hned poznáme. 

Nemám na to ale tolik času, prostoru a energie, abych udělala všechno, co mám v hlavě. Mám dvě děti. A to je časově dost náročné. A proto jako maminka chci maminkám ulehčit od starosti, co až z toho vyroste? Dělat to tak, aby to dětem vydrželo déle, než do dalšího spurtu, aby se i maminka cítila v šatech skvěle, protože jsem vymyslela, jak zakrýt ještě poporodní bříško, ale aby se nebála barev. K tomu ještě pro vytíženého tatínka mikina, která dává najevo, že se o rodinu stará, ale i to, že má děti, že je stále hravý a kus kluka v něm taky zůstalo. Jen nemá prostor se projevit, vystřelit do oblak a ukázat se. Tohle všechno se dá probudit výběrem vzoru, barev, efektně upraveným střihem.

Jsem hodně na všebarevné vzory. Květiny, abstrakce, dětské motivy, geometrie….Všude a do všech odvětví prostě vpijem barvy. Svět černou zná. A nemá ji zapotřebí. Ale znáte i šeříkovou? Smaragdovou? A co cardinal nebo hořčicová? Už jste potkali magentu? Prostě barvy tu jsou, nebudem je ignorovat.Určitě nejste typově na černou. Co za ni schováváte? Nebo co ona má schovat na vás? I další barvy to umí. A jen vedle černé blednou závistí. Protože si jich nevšímáte. Otevřte očí! Změna je tady. 

O dalších tématech budu psát příště. Pořád přemýšlím o jednom dni v týdnu, kdy bude vycházet nový článek. Za mě – pondělí. Většina z vás má pondělí jako špatný den, jen co vstanete, hned je to špatně, protože je pondělí. I Garfield si přál zrušit pondělky. A jak to dopadlo? Všechno se dělo v pondělí. Pondělí je malý Silvestr. Nový týden, nové možnosti, nové začátky a nové, vzrušující zážitky. A sem přesně patří i nový článek vaší holky z dílny.

Tak se budu těšit. Na další pondělí. A ty?